Nevypínat
„Nevypínat! Je to živé? Zabydlené sklepení se rozsvítilo. Ocitáme se na neznámé a přece povědomé planetě bytostí zářících svým vlastním světlem. Měkká okrouhlá zlatá prasátka okolo sebe rozsévá hybrid ždímačky a televizního satelitu. V auře živoucí světelné aktivity stojí bytost z pet lahve a tyčového vysavače. Použité materiály jsou artificiální, jde o předměty v minulosti vyrobené a nedávno člověkem odložené.
Kde
Pardubice
Art Space NOV
Kdy
2023/24
„Všechny ty ETA vysavače a holicí strojky určené původně člověku sloužit prorůstají do nového života, jakoby šlo o přírodní proces. V podzemí bytuje společenství různých individualit, nadaných vznešeností Divy Plavalaguny nebo groteskních jako stavební kolečko se zelenýma kočičíma očkama. Leckterý vysavač v nové roli na nás přátelsky pomrkává jako R2D2 nebo úklidový robot WALL-I.
Bytosti nejsou svévolně poslepované, jako ty, jimiž obydlel svůj ostrov šílený doktor Moreau. Za sochařskou prací není agrese, spíš péče. Stvoření jsou dojemná, velmi hravá a tiše, ale významně jsoucí. Ke kostřičce vysavače odložené v koutě cítíme skutečnou něhu, jako k mláděti.“ Martina Vítková
„Marek Rejent vyslal do bytí bytosti světla. Ne sochy ani ne zcela objekty. Tito lidé, zvířata, tvorové působí přirozeně a skutečně přítomně, a přece přicházejí z nějakého jiného světa. Z dimenze, kde se ke svým stvořením chováme laskavě a ony nám to oplácejí. Z elektrifikovaného prostředí našich téměř hobitích domovů snad z principu nevycházejí žádné šelmy. Náš vztah k vesmírům lidí a věcí je pátým elementem, jiskrou života.
Tvůrce dal nový význam slovu upcyklace. Už nám nestačí re-cyklovat, tedy znovuuvádět věci do oběhu, potřebujeme staré, nepotřebné a odpadové materiály pozvednout! Přítomné bytosti jsou propojené elektrickou sítí a metaforickým příběhem mezi sebou a s diváky. Autor pracuje s vnější podobou věcí, s minimalistickou redukcí i tvarovou květnatostí. Upcyklace je zmrtvýchvstáním fénů, žehliček, luxů nebo ždímaček jako nových stvoření. Jsou miniarchitekturou konstruovanou racionálně i se surreálným potěšením z nalézání tvaru ve světě nepotřebných odpadů a zbytků. Mnohé předměty měly svoji historii a stále neztratily hodnotu stáří, kterou obdařují celek.
„Bytosti nejsou jednoznačné. Nad tvary se musíme maličko zahloubat. Mají stejné potíže obejmout, pojmout svět jako lidé. Někde dávno na počátku byla spouštěcím mechanismem fotografie Ivana Pinkavy s mužskou figurou a zářivkou zavinutou v koberci. Světlo jako čára, meč, osa světa. Náhlý blesk osvícení, čistého vědomí, který neplatí mimo hranice osobního prostoru. Světlo JE život, znamená duchovní sílu a schopnost poznání. Zeus třímající zářivkové blesky nám dovolí si uvědomit, jak jsou ty světelné tyče násilné, není už prostor pro jiného tvora v jejich dohledu.(První modely ETA vysavačů byly pojmenovány podle planet a antických bohů, Pluto a Jupiter.) Ježíšova gloriola se neúnavně otáčí, jak by také ne, když je z flexy (úhlové brusky). Modla s minimalisticky tvarovaným povrchem je akumulací stejných retro vysavačů, jejichž madla připomínají velmi VELMI dlouhé nosy totemů. Vertikální bytost je možná ve výšce sedící figurou s dlouhýma trubkovitýma nohama, nebo nás tiše pozoruje na štíhlém těle nasazená mimozemská hlava s abnormálními nosními senzory v podobě dvojice chobotů. Je to živé, dokud jsme živí my.“
Martina Vítková