top of page
rm26.jpg

„V rámci jednoho velkého a mnohovrstevnatého oboru, kterým sochařství a prostorová tvorba jsou, se pohybuji poměrně svobodně, používám všechny pro mě myslitelné a dostupné technologie. Modeluji a odlévám, tvaruji, obrábím a soustružím dřevo, skládám, sestavuji, recykluji převážně staré spotřebiče, obrábím molitan“.

Kdo je Marek Rejent

„Jedni druhých břemena neste.
Obklopujte se jejich uměleckými díly“

Marek Rejent se narodil v Poličce 1. prosince 1969. Jeho domovem je město Proseč, které se nachází v Pardubickém kraji, na severovýchodním okraji Českomoravské vysočiny. Rodinná tradice a přírodní krásy kraje jsou ve velké míře tím, k čemu se Marek jako autor vztahuje a čím se inspiruje. První kontakty s uměním měl M doma, v rodině dýmkařů, řezbářů a lidových zpracovatelů dřeva. V duchu rodinné tradice absolvoval na SUPŠ Praha obor řezbářství. V letech 1990 - 1997 studoval na pražské UMPRUM v ateliéru Kurta Gebauera a jeho asistentky Jany Skalické. První samostatné práce a výstavy uskutečněné již během studia UMPRUM měly často charakter dočasných instalací, věcí naskládaných, seskupených nebo přemístěných. Inspiroval se Land Artem, hnutím Arte Povera, často se stopou a odkazem na rodný kraj či krajinu obecně. Období je shrnuto v katalogu Marek Rejent/Místa realizovaným ve spolupráci s Marcelem Fišerem.  Markova Instalace Ustájení (21 koní)  roku 1993 byla v roce 2005 vybrána do publikace 120 let UMPRUM. V roce 1999 se zúčastnil výstavy CZ 99 , přehlídky českého konceptuální umění 90. let se svou diplomovou prací Kameny v pohybu. Artefakt je nyní v majetku Centra B. Martinů v Poličce. 


Krátce po roce 2000 se M stal spoluzakladatelem a členem umělecké skupina Matky a Otcové, která působí ve složení Lucie Nepasická, Lenka Klodová, Martin Péč a Marek Rejent.  Ve společných výstavách a projektech MaO reflektovali mimo jiné úskalí spojení kariéry umělce a rodinného života a výchovu dětí.  Osobitou rekapitulaci činnosti skupiny MaO přináší web https://www.matkyaotcove.cz/.


Rejentova autorská tvorba je mnohotvárné sochařství s výrazným recyklačním akcentem a specifickým přístupem k udržitelnosti. Nepotřebné a vyřazené spotřebiče přetváří do zvířat a různých bytostí, často svítících či rotujících. Nejsou to jen malé věci, jako vysavače či holicí strojky, ale i motorky, které dostávají křídla a přídavné motory. Souběžně se M věnuje figurativní tvorby ve výrazných objemových formách, používá dřevo, molitan, plastové prvky, ohýbané trubky, sklo.  Na architektonickou nebo interiérovou estetiku upomínají svítící prvky a požívání   čistých tvarů a objemů. Recyklační typ práce a figurativní tvorba se prolínají, není mezi nimi dělicí rovina. M se dlouhodobě zabývá i sochařstvím v klasické podobě, modelováním, tvarováním z hlíny, odléváním. Možná méně viditelný projev jeho tvorby, používaný v práci pro veřejný prostor (kašna v Proseči) i pro autorské vyžití. Zásadní význam má pro M spolupráce s kurátorkou Martinou Vítkovou, projekt Nevypínat (2024) v pardubickém prostoru NOV doplněný stejnojmenným katalogem je toho důkazem. Současné aktivity M směřují mimo jiné k instalacím a realizacím ve veřejném prostoru, konkrétně účastí na festivalu Umění ve městě 2025 nebo pracemi na realizaci sochařského objektu u pramene řeky Loučné.


Marek Rejent je venkovan a patriot, více než 25 let působí jako zastupitel ve svém městě. Jako umělec a profesionál se podílel na vzniku Muzea dýmek, dlouhodobě pracuje na jeho koncepci a podobě expozic. Zabývá se typologií dřevěných dýmek a historií jejich výroby na Prosečsku, zájem je podpořen rodinnou tradicí trvající po několik generací. Pro Proseč navrhl ve spolupráci s Andreou Sodomkovou několik interiérů městských budov. 


Práce pro film a reklamu je v současné době již minulostí, za zmínku stojí občasná spolupráce s Divadlem bratří Formanů.


Kontinuálně pracuje na návrzích a realizacích naučných a herních prvků pro Geopark Železné hory. Jde o tvorbu informační infrastruktury pro ty, kteří se pohybují v krajině a chtějí ji poznávat nejen po stránce geologické. V letech 2022/23 se podílel na projektu a vzniku Vzdělávacího centra Planeta v Hlinsku.  


Z portfolia rodinných tradic stojí za zmínku technologie soustružení dřeva a vybíjení kovem, kterou se M naučil od svých předků a kterou s potěšením používá ve vlastní autorské tvorbě. Tímto dochází k určitému zacyklení, téma tradic nás vrací zpět na začátek textu a krajina jako fenomén a inspirace je zmiňována opakovaně. Rejent jde v kruhu, je to komplikované a má to řadu odboček, ale nejde to změnit.
 


Profese, vystudované, ověřené praxí, protrpěné i již opuštěné:

 

Sochař
Konceptuální umělec recyklující použité předměty a materiály
Tvůrce prostorových instalací
Člen umělecké skupina Matky a Otcové, spolutvůrce textů, špatný muzikant, průměrný performer

 

Řezbář
Soustružník dřeva se znalostí technologie vybíjení dřeva kovem
Muzejník v oboru historie výroby dřevěných dýmek na Prosečsku
Designér naučných expozic a výukových pomůcek
Návrhář, designér interiérů se zaměřením na komunikaci protichůdně naladěných individuí
Spolutvůrce kulturně společenských konceptů a pořadatel specifických akcí v Proseči

bottom of page